HOTEL Adamantino Luhačovice

Luhačovice jsou největší a nejnavštěvovanější moravské lázně. Lázeňské město s pěti tisíci obyvateli má přímé autobusové spojení s většinou velkých měst v Česku a také rakouskou Vídní, přímé rychlíkové spojení s Prahou a Brnem. Pro lázeňské město je charakteristické dlouhé teplé léto a mírná suchá zima. Největším bohatstvím lázní je čtrnáct hydrouhličitanochloridosodných pramenů a jeden sirný. Léčí se zde nespecifické nemoci cest dýchacích, alergické nemoci dýchacího ústrojí, poruchy trávení a zažívání, stavy po operaci žaludku, žlučníku a dvanácterníku, nemoci pohybového ústrojí, cukrovka a otylost. Zdejší prameny slouží jako podpůrný léčebný prostředek při srdečních a cévních onemocněních. Pro vysoký obsah minerálních látek a pro vynikající proplynění volným kysličníkem uhličitým se právem luhačovické minerální prameny považují za jedny z nejúčinnějších v Evropě.

Existuje několik teorií jak vznikl název Luhačovice. Všeobecně se soudí, že názvy obcí zakončené koncovkou –ice se odvozovaly do jména zakladatele rodu, tedy Luhač (Luhačovice). Název Luhačovice mohl být odvozen také z toho, že v okolí Horní Olšavy byly luhy.

První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly budování vesnic a osad.

První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412. To však neznamená, že by Luhačovice byly teprve osídleny. Nejstarší historická zmínka související s touto oblastí se váže k Prakšicím a Biskupicím a je z roku 1140. Uvedené zprávy o Luhačovicku jsou dokladem postupu osídlování, které směřovalo z rovin do hornatějších území.

Kolem roku 1860 byl upraven léčivý pramen. Původně se jmenoval Hlavní, později byl přejmenován podle hraběte Vincenta Šerenyiho na Vincentku. Zprávy o hojivé moci luhačovických vod se roznesly po okolí a u pramenů se začali objevovat první hosté. Pro několikadenní pobyt, který byl předpokladem léčebného účinku, nebylo ubytování, chyběla možnost stravování i léčebná zařízení.

Rozmach lázní podporovaly zprávy o úspěšném léčení a četné lékařské práce, které vysoce hodnotily blahodárnou léčivý účinek luhačovické vody. Odborné posudky s kladným hodnocením byly důvodem zvýšeného vývozu zdejší minerálky a růstu počtu léčených pacientů.

Koncem 18. století stavební ruch kolem pramenů značně zesílil. Byl postaven Zámeček, Vincencův dům, Stolařský dům, Venkovský dům a další s pokoji pro hosty. V roce 1795 byla vystavěna kaplička Svaté Alžběty, na jejíž fasádě byl zpodobněn znak hraběcí rodiny Šerenyiů. Hlas zvonu na její věžičce oznamoval začátek a konec léčebného dne. Kaple stojí dodnes a je nejstarší stavbou lázeňského středu.